Dobrovolníci pro zimní olympijské hry ve Vancouveru
Na televizní obrazovce je můžeme vidět v modrém oblečení kolem sportovců, sportovišť a ve Vancouveru na zimní olympijských hrách se objevují v různých rolích. Je to taková armáda, která je nenápadná, ale bez ní by olympijské hry nemohly fungovat, tak jak fungují. Sami mezi sebou si ve Vancouveru říkají „šmoulové“ podle modré uniformy. Řeč je o dobrovolnících.
Nejedná se o jednotlivce, jenom ve Vancouveru je jich asi dvacet pět tisíc. Každá olympijská výprava má určitý počet dobrovolníků k dispozici. Šestnáct dobrovolníků pracuje ve službách českého týmu. S výjimkou dvou mluví všichni česky. "V pondělí to bude 41 let, patnáctého února 1969 jsem utekl před komunisty. A před českou závistivou povahou," chrlil ze sebe František Plechatý z Budějovic, který je jedním z nich .
Dobrovolníci jsou vybíráni podle svých schopností. Mezi požadavky jsou například určitá úroveň jazyka, řidičské oprávnění a schopnost pohybovat se v administrativě. Stát se dobrovolníkem není totiž nic jednoduchého. Může se zdát, že je těžké dát dohromady tak vysoký počet lidí, ale opak je pravdou. Po světě existuje mnoho lidí, kteří považují dobrovolnictví na olympijských hrách jako svoji čest. Dobrovolník není za svoji činnost placen, ale dostane se na místa, kam se obyčejný divák nikdy nepodívá a má možnost být na dosah největších sportovních hvězd. Na olympijské hry ve Vancouveru se dostal jen každý třetí žadatel ze šedesáti tisíc přihlášených.
Dobrovolníci dělají různorodou práci od pouštění autobusů se sportovci do areálů, hlídání sportovišť až po velmi prestižní akce jako je účast při medailových ceremoniálech. Jako jeden z požadavků je, že každý dobrovolník musí odpracovat minimálně třináct směn při olympijských a sedm při následných paralympijských hrách. Žádosti přicházely od 1. září loňského roku.
