Vítězství nad Lotyšskem je příslibem i varováním
Česká republika - Lotyšsko 5:2 Na první pohled skvělý výsledek naší hokejové reprezentace na olympijském turnaji v hokeji na zimních hrách 2010. Kdo však utkání sledoval, tuší, že výsledek nemá takovou vypovídací hodnotu, jak by se na první pohled mohlo zdát. Začněmě těmi pozitivy - na rozdíl od favoritů typu Ruska nebo Kanady, kteří s papírově slabšími soupeři klopýtali, si naši hokejisté nedali jisté vítězství ujít a dotáhli zápas do vítězného konce. Mužstvo se teprve sehrává, a nemůžeme tedy čekat, že všechno bude šlapat tak, jak by si trenérský tým představoval.
Naše největší hvězda - Jaromír Jágr - je evidentně v pohodě, nesvědčí o tom jen jeho golová efektivita, zatím co zápas, tak Jágrův gol, ale působí tak i navenek. Nenechal se rozhodit posměšnými články o žvýkání při zahájení olympijských her, s novináři mluví klidně, vtipkuje, a je uvolněný.
Zápas však ukázal i negativa. České přesilové hry jsou zcela bezzubé. V zápase s Lotyši, které jsme papírově měli v přesilovkách válcovat, to bylo vidět a nešlo si toho nevšimnout. Kdy jindy dát hokejovým trpaslíkům gol, něž když hraje v oslabení ? Porovnejte naši efektivnost v přesilových hrách třeba s Finy - v jejich zápase s Německem padly čtyři z pěti golů při přesilových hrách.
Dovolili jsme soupeři znovu se vrátit do hry. V herním systému olympijského hokejového turnaje je důležitý každý gól. Proč se naši nechali při čtyřbrankovém vedení ukolébat, a nejen že další goly ne a ne přijít, navíc dovolili vrátit se soupeři do hry ? Je zřejmé, že se naši nedokázali na "bezejmené" hokejisty dost soustředit, kdyby pokračovali v tempu z první třetiny, mohlo být skore výrazně vyšší, soupeř neměl daleko k úplné rezignaci. Pomoci tak mohli i našim hokejovým sousedům - pořádná nakládačka od Čechů mohla Slovákům připravit půdu i pro jejich vítězství a lepší místo ve skupině. V případě, že Rusko porazíme, a Slováci by jasně Lotyše přehráli, se mohl postup ze skupiny vyvíjet silně v neprospěch Rusů - a co víc bychom si mohli přát.
Pravda je, že nám zápasy proti slabším soupeřům nejdou - ale na to se nejde vymlouvat do nekonečna. Prohlásit, že i favorité klopýtali, je možné, ale co z toho vyplývá. Jsme favorit, také musíme? Dost zvrácená logika.Naši hokejisté, bez ohledu na průběh utkání, vyhráli, a jsou nadohled od postupu z prvního místa skupiny, zbývá jeden jediný bod. Pokud postoupí přímo, minou je osmifinálové zápasy, které se hrají KO systémem. Nebylo by lépe se více sehrát, natrénovat přesilovky, zlepšit činnost při bránění, a hlavně šetřit síly na důležitá utkání ?
S Rusy to bude tvrdé utkání. Případná výhra může znamenat mnoho. Jako první důvod, proč vyhrát, se samozřejmě nabízí postup ze skupiny. Jsou ale i další důvody, proč nehrát na remízu, a Rusy porazit. Tím druhým je sebevědomí. Pokud porazíme Rusy, adepta na finále olympijského hokejového turnaje, sebevědomí všech půjde raketově nahoru. Pokud porazíme Rusy, kdo zbývá ? Kanada? Finsko ?
Dalším je respekt soupeřů. To jsou ti , kdo porazili Rusy. Tihle ubránili Ovečkina. To poběží v hlavách vše, kdo proti nám nastoupí. Na klidu jim to nepřidá, a nám to může pomoci. Proč toho nevyužít?
Další důvod, co mne napadá, jsou fyzické síly. Hráči přijeli těsně před zahájením her, někteří z nich, jako třeba Jágr, mají za sebou cestu přes půl světa, přes několik časových pásem. Další vyskočili z náročného kolotoče zápasů NHL. Kařdý den odpočinku navíc se může ukázat jako důležité závaží na misce vah, které přikloní vítězství na českou stranu.
Pokud budou Češi hrát proti Rusku jako první deset minut zápasu s Lotyši, je všechno otevřené, a výhra není i přes hrozivý výčet hvězd soupeře nemožná. Doufejme, že trenér Růžička to našim vysvětlí a v pondělí ráno budou celé Čechy i Morava v podobné euforii, jako se to stalo tento týden na Slovensku
Zpět na Hokej na olympiských hrách
