Olympijské hry v Londýně
Londýn se za dva roky stane prvním městem na světě, které bude hostit olympijské hry potřetí. Poprvé se zde konaly v roce 1908, podruhé v roce 1948. Více letních olympijských her se uskutečnilo pouze na území USA. Výstavba sportovišť se odehrává dle časového harmonogramu. Sportoviště by měla být připravená rok před zahájením her, aby mohla být řádně otestována.
Po megalomanských hrách před dvěma lety v Pekingu chce olympiáda Londýn naznačit jiný směr. Důraz organizátoři kladou na trvale udržitelný rozvoj a ekologii. Londýn 2012 však mimo jiné aspiruje na to být mezníkem i v oblasti technologií. Ředitel britské televizní stanice BBC Roger Mosey se minulý rok nechal slyšet, že by byla škoda, kdyby některé sportovní přenosy nebyly vysílány ve formátu 3D.
Soutěž na architektonickou dominantu olympijského parku sice vyhrál jeden z nejvýznamnějších současných výtvarníků Anish Kapoor se svojí stavbou nazvanou ArcelorMittal Orbit. Socha, která bude vysoká 115 metrů, je plastika z trubkové oceli složená z nepravidelných smyček. Do užšího seznamu se ale dostal i projekt Digitální mrak týmu architektů, umělců a inženýrů, ve kterém byl i spisovatel Umberto Eco. Projekt zobrazoval dvě věže propojené plastovými bublinami, které měly spojovat virtuální a reálný svět. Zároveň by sloužili i jako rozhledny po olympijské vesnici a v reálném čase by přenášely dění ze sportovišť. Bubliny, přístupné po spirálovitých platformách pěšky nebo na kole, měly být energeticky soběstačné díky solárním panelům a využití kinetické energie jejich pohyblivých částí. Struktura mraku byla inspirována obřími nafukovacími sochami argentinského umělce Tomase Saracena. Bubliny měly být vyrobeny ze speciálního plastu ethylen tetrafluoroethylenu (ETFE), který použili i v Pekingu i při výstavbě Vodní kostky.
