Které zájmové skupiny by profitovaly z olympijských her v Praze?

Pořádání her přináší na první pohled profit širokému spektru firem, společnostem a institucím. Na druhé straně jsou to však i jednotlivci, jako například celebrity, které by získaly šanci proslavit se po celém světě a mají tedy na pořádání také nemalý zájem. V dokumentu Praha olympijská se pod petici za boj o hry podepsaly osobnosti jako Karel Gott či Lucie Bílá. Mezi podepsanými figurovaly samozřejmě i instituce. Kromě vcelku očekávaných podpisů Českého olympijského výboru a českých sportovních svazů se k podepsání rozhodl i Svaz podnikatelů ve stavebnictví, České dráhy a.s., Kongresové centrum, Sazka a.s., Stavby silnic a železnic a.s., Devo Group a.s., Hospodářská komora, Tabuc reklama a marketing či hotel Jelení dvůr.

Většina zájmových skupin zůstává v pozadí a jejich existence je veřejnosti často skryta. Přesto jsou to právě ony, které vyvíjejí nejvýznamnější úsilí a snaží se o uspořádání akce, ze které by mohly profitovat. Tato kapitola vymezuje, které skupiny mají největší zájem na získání olympijského pořadatelství pro Prahu.
S příslibem pořádání olympijských her přichází řada povinností, které je nutné před začátkem vykonat. Ale proces začíná mnohem dříve, a to již před samotným aktem kandidatury. Navzdory skutečnosti, že Praha status hostujícího města nezískala, je zde možné sledovat působení a profit zájmových skupin. I přes neúspěšnou kandidaturu na celé situaci profitovala zejména společnost PricewaterhouseCoopers (dále PwC).

Před kandidaturou je nutno vypracovat studie analyzující ekonomická a efektivní hlediska, která doporučí, zda-li je kandidatura pro město, případně stát, výhodná. V případě Prahy tuto zakázku získala společnost PwC. Ta vypracovala na základě zakázky hlavního města Prahy dvě studie. Obě tyto analýzy doporučily kandidaturu Prahy a podpořily akci s odůvodněním všeobecných pozitivních finančních výsledků. Nutno zmínit, že společnost PwC vytvářela podobné dokumenty již pro hry v Aténách, kde celá akce způsobila tomuto pořádajícímu městu významné zadlužení. PwC také vyčíslila rozpočet pro nadcházející hry v Londýně, jehož velikost se oproti vypočítané částce více než ztrojnásobila.

Tyto studie a analýzy, které vypracovávají firmy na zakázku městům, která chtějí kandidovat, jsou při celé akci první ukázkou působení zájmových skupin a jejich jednání. Studie jsou ovlivněny zadavatelem a sledují především vlastní profit namísto zájmu města, případně státu. Společnosti typu PwC je možno klasifikovat jako vnitřní zájmové skupiny sledující dílčí zájem. Pro společnosti jako je PwC je velice výhodné ucházet se o tento druh zakázek. Čísla, která ve své studii produkují, nejsou fyzicky téměř neověřitelná, lze pouze spekulovat o možné pravosti dat. V průběhu celé studie jsou zmiňovány různé obměny slova „předpoklad“, kdy například bez větších problémů pouze „předpokládají“ tak důležitou věc, jako je poměr rozložení finančních zdrojů mezi soukromý a veřejný finanční sektor. Zatímco PwC uvažuje podíl obou sektorů téměř „půl na půl“, ve skutečnosti se hry nesetkaly s příliš velkým ohlasem soukromých investorů (respektive s téměř žádným) a lze tedy předpokládat, že by hry musely být financovány především veřejnými zdroji. Jediným opěrným bodem zůstává pohled do historie a zkušenosti bývalých pořadatelských měst.

Firma Sportprojekta na podzim roku 2003 získala zakázku vypracovat studii se zaměřením na již postavené a fungující stavby v České republice odpovídající mezinárodním standardům. Výsledkem bylo zjištění, že podmínky splňují tři sportoviště, jmenovitě O2 Arena (tehdy Sazka Aréna), stadion Sparty na Letné a po úpravách i Tesla Arena (tehdy T-Mobile Arena) v Holešovicích. Pro pořádání her je ovšem zapotřebí 46 různých typů sportovišť, které by byly rozmístěny nejen po Praze, ale byly by postaveny i v dalších městech jako například velký moderní fotbalový stadion v Jihlavě. Jiné statistiky ovšem připomínají fakt, že v tomto městě je fotbal v oblíbenosti až na druhém místě (1.hokej) a na zápasy tamního klubu FC Vysočina nechodí víc než 2000 lidí na zápas.

Tyto údaje by při události typu letních olympijských her jistě vzrostly, nicméně je nutno s nimi počítat jako s nejskromnější variantou. Stejný předpoklad bude platit i u dalších údajů.

Firmy vybrané pro vypracování studií nebyly jedinými profitujícími z pražské kandidatury. Významnou zájmovou skupinou v této oblasti byly reklamní agentury. (Pro připomenutí jejich zakázek možno zmínit billboardy „Všichni jsme v národním týmu“ s cvičícími známými osobnostmi.) Neméně významný obor, který při akcích typu olympijské hry získává a roste, je neodmyslitelně stavebnictví. Lobby skupin orientujících se na stavebnictví je zcela jistě podstatné. Tyto zájmové skupiny jsou klasifikovány rovněž jako skupiny vnitřní a sledující dílčí zájem.

Stavební společnosti by vzhledem k mezinárodním standardům sportovišť získaly nemalé zakázky. Přímé náklady na sportovní areály by podle studie za takových okolností měly dosáhnout asi 45,1 mld. Kč. Když se k nim připočtou výdaje na mimosportovní stavby, čili hlavně olympijská a mediální vesnice, informační a mezinárodní vysílací centrum, dohromady se výdaje pouze na výstavbu areálů vyšplhají na 77,45 mld.Kč. 39 Dále by muselo být k již existujícím 22 430 pokojům přistavěno dalších 1105, aby byly splněny normy IOC.S pořádáním her významně souvisí doprava, a proto také v tomto oboru lze najít početnou zájmovou skupinu. Konkrétně kandidaturu podpořily Stavby silnic a železnic - tato skupina podnikatelů měla také zájem na tom, aby se zde olympijské hry konaly. Celkové náklady potřebné k zabezpečení plynulé dopravy byly vyčísleny na 4,971 mld. Kč.

Příjezd zahraničních turistů by uvítali hoteliéři a restauratéři, kteří by na hrách jistě profitovali. Během olympijských her se obsazenost hotelů blíží 100%, což samozřejmě evokuje i zvýšenou poptávku po stravovacích zařízeních. Dle studie Národohospodářského ústavu by se dokonce v odvětví ubytování a stravování projevil největší dopad ze všech, následovaný stavebnictvím a činnostmi v oblasti nemovitostí. Hotely i restaurace těží z pořadatelství i před zahájením a po skončení her. Hry s sebou ovšem přináší také nutné zvýšení kapacit lůžek. Například při posledních hrách v Pekingu se kvůli akci zvýšil počet hotelových pokojů o 50 000, z 80 000 na 130 000. Důležitým odvětvím je zde tedy také cestovní ruch. V cestovním ruchu při olympijských hrách dochází k zajímavému efektu, a to efektu vytěsňování. Nejprve lze návštěvníky rozdělit do 4 skupin:

1. Do Prahy by přijeli bez ohledu na hry
2. Přijeli by právě kvůli hrám
3. Do Prahy nepřijedou
4. Návštěvu Prahy pouze odloží

První skupina jsou turisté, jejichž peníze nezpůsobí nezávislé navýšení spotřeby. Druhá skupina znamená navýšení spotřeby. Třetí obsahuje potenciální návštěvníky Prahy, kteří ale nepřijedou právě kvůli olympijským hrám. Tato skupina je alespoň částečně vykompenzována skupinou poslední, která kvůli vidině přelidněnosti a dalším negativním externalitám přijede třeba napřesrok.

Činnost třetí skupiny se dá pojmout jako crowding-out effect v turistice. Důkazem budiž rok 1994, kdy se kvůli olympiádě vyhnulo Lillehammeru na 66% norských turistů. Stejně tak Barcelona marně hledala část svých turistů během léta roku 1992, kdy se připravovala na olympiádu. Obavy, že by po skončení olympijských her zůstala v zemi příliš velká nabídka ubytovacích kapacit, které by nikdo nevyužíval, je určitě oprávněná. V dlouhém horizontu se však tento problém vyřeší stejně jako na jakémkoli jiném trhu – neúspěšné hotely se zavřou a jejich majitelé a zaměstnanci si budou vydělávat jinde.Z cestovního ruchu by samozřejmě těžil i Svaz cestovních kanceláří. Je samozřejmé, že před, během i po skončení her budou cestovní kanceláře dostávat daleko více zakázek, než tomu bylo doposud. V Barceloně se počet turistů zvýšil z 3,8 mil. z roku 1990 na 7 mil. a tento počet si s mírnými výkyvy udržuje dodnes.
Podle počtů podepsaných sportovních svazů je zřejmé, že sportovci jsou velikou zájmovou skupinou, která by se mohla pokoušet o ovlivnění rozhodování. Hry jim přinesou nové areály, sportoviště nebo alespoň zmodernizují jejich dosavadní haly.

Ovšem ne vždy je zájem pouze ekonomický, sponzorování či jiná spoluúčast na olympijských hrách s sebou nese i jiné výhody než pouhý zisk. Sponzorující společnosti získávají za své peníze a prostředky reklamu, ale samozřejmě také jiné výhody. Těmi mohou být prominentní lístky při důležitých sportovních kláních, účast na důležitých setkáních s hlavami státu, představiteli olympijského hnutí či samotnými olympijskými sportovci. Z těchto skutečností se propaguje jak samotná firma, tak její ředitelé a vrcholoví zaměstnanci, kteří se tak posouvají na společenském žebříčku směrem vzhůru.